MENU

Petr Bolek o A-týmu po první třetině soutěže

První porce utkání krajské ligy mužů je za námi. Odehráli jsme zápasy se všemi osmi soupeři a odehráli jsme pouze jedno utkání, ve kterém jsme nezískali ani bod. Předsezónní cíl – stabilizovat kádr a umístit se na vrcholu tabulky vypadá slibně. Co na to všechno říká a jak to vidí do budoucna hlavní trenér Petr Bolek?

Máme za sebou první třetinu soutěže, jak ji hodnotíte?
První třetina soutěže z mého pohledu dopadla docela dobře. Škoda prohraných utkání s Krnovem a Studénkou, kdy jsme s těmito týmy odehráli vyrovnané zápasy a prohráli jsme až na nájezdy. Jedinou prohru jsme utrpěli od Českého Těšína, ten nás přehrál jen díky přesilovkám, ve kterých byl vynikající.

Za 8 odehraných zápasů máme na kontě pouze jednu prohru v základním čase. Je to dle předsezónních představ?
Do soutěže jsme vstupovali jako nováčci, neznali jsme sílu týmů, se kterými budeme hrát. S odstupem času mohu říct, že jisté rezervy ještě máme, a že naše výkony mohou být ještě lepší.

Jak se Vám jeví úroveň krajské soutěže?
Soutěž sleduji několik let, protože se v ní pohybuje jako hráč můj syn. Za poslední roky se soutěž zkvalitnila, a to díky reorganizacím v uplynulých letech. Do týmů přišli mladí hráči, kteří tuto soutěž pozvedli.

Proti kterému soupeři se hrálo nejhůř a proti kterému nejlépe?
Vždy se hraje dobře proti týmům, které chtějí hrát útočný hokej, jako Studénka, Krnov, Český Těšín. Naopak horší je hrát proti týmům, které jen brání, betonují střední pásmo, puky vyhazují ze třetiny a čekají na nějaký ten brejk, například poslední utkání s Rožnovem pod Radhoštěm.

Překvapil Vás nějaký tým svou kvalitou?
Po první třetině soutěže si myslím, že svou kvalitu mají Český Těšín, Krnov a pochopitelně my.

Co říkáte na kvalitu našeho mančaftu?
Náš tým se začal skládat pomalu již začátkem měsíce května. Po první schůzce s p. Boniatti a p. Orságem, kteří přišli s tím, že A-tým rozjede v Karviné svou soutěž, jsme začali oslovovat hráče, kteří by mohli mít zájem za karvinské Býky hrát. A v průběhu měsíců května a června se již hráči začali postupně zapojovat do přípravného období. V srpnu už vypuklo vše naplno. Do předzávodního období se zapojilo celkem 32 hráčů. Po měsíci se tým vyselektoval na 27 hráčů. Někdo se zeptá, proč tak velký počet hráčů? Když vezmeme v potaz, že všichni hráči pracují nebo studují, ne vždy se podaří všem být na tréninku nebo v utkání. Tým se skládá ze 3 brankářů, 9 obránců a 15 útočníků. Tým svou kvalitu má, vždyť většina hráčů prošla extraligovými mládežnickými soutěžemi, někteří hráli naše nejvyšší soutěže i nejvyšší soutěže v zahraničí. Každý hráč má své přednosti i zápory. Pokud se nám podaří dobře skloubit tyto věci dohromady, bude náš tým ještě silnější. Oproti ostatním týmům máme mladý tým, který v budoucnu bude ještě dále vyzrávat.

Má tým potenciál vyhrát soutěž?
Jak jsem již řekl, máme v týmu hodně dobrých individualit, ty musí hrát pro tým a jedině jako tým můžeme vyhrát soutěž.

Kde je největší síla/slabina týmu?
Síla, ta je v chuti všech hráčů hrát dobrý hokej, dobrá tréninková morálka. Slabina je opravdu asi koncovka. Jak jsem již řekl, hráči jsou opravdu dobře vybaveni dovednostmi, jsou rádi na kotouči a v zakončení hledají pořád svého spoluhráče, kterému by puk přihráli a ten ho dopravil nejlépe až do prázdné branky. Jenže hokej se hraje na góly a ne jen na krásu.

Jaká je nálada v týmu?
Po první třetině soutěže může být nálada v týmu dobrá. Vstup do soutěže se nám podařil, ale soutěž je dlouhá a čeká nás ještě hodně práce. Doufejme, že se nám budou vyhýbat zranění a tým zůstane ve stejném složení jako nyní.

Čeká nás ještě nějaká obměna týmu?
Tým je pro tuto sezonu takřka kompletní, v posledních dnech se nám podařilo posílit obranu o zkušeného hráče a to Filipa Štefanku, který by měl po tréninkové zátěži naskočit do rozjeté soutěže. Hostování jsme vyřídili také havířovskému Robinu Pavlasovi.

Teď mimo karvinský hokej. Jaký je Vaše dosavadní trenérská kariéra?
Největší úspěch je, když z každého svěřence, který vám projde rukama, vychováte slušného a čestného člověka. Zahřeje vás na srdci, když za vámi s odstupem času přijde váš bývalý svěřenec a ten poděkuje za práci a volný čas, který jste mu věnoval. Někteří to dotáhli tak daleko, že ke vzdělání přidali i skvělou hokejovou kariéru.
Má nejslavnější éra ta snad ani nebyla, párkrát jsme se svými kolegy vyhráli mistra republiky v extralize mládeže. Nejvíce si vážím, že jsem mohl trénovat extraligu mužů HC VÍTKOVICE jako asistent po boku hokejových trenérských ikon ,,Karviňáků“ Miroslava Fryčera a Ernesta Bokroše.

Nejslavnější hráči, které jste trénoval?
Petr Mrázek a Patrik Bartošák.

Jako aktivní brankář jste toho také zažil více než dost. Na jaké momenty vzpomínáte?
Těch momentů je více, ale ty nejsilnější jsou každé vyhrané mistrovství republiky v juniorských soutěžích, vstup do soutěže seniorů, kdy jako 18-ti letý jsem začal trénovat s ,,A“ týmem Vítkovic, kde tenkrát hrály hvězdy jako Fryčer, Černík, Holaň, Šindel. Tento tým tenkrát vyhrál mistra republiky a já, jako holub, mohl být u toho. Další ze zážitků, který si pamatuje každý hráč, je první utkání za A-tým, to vám zůstane v hlavě celý život.
Konec hokejové kariéry, to je pro sportovce ten nejsmutnější okamžik. Mě to potkalo ve 24 letech, kdy jsem musel tu svou hokejovou kariéru ukončit ze zdravotních důvodů.

Která barva dresů se Vám líbí více?
Bílá.

Kterého soupeře chcete porazit ze všech nejvíce?
Všechny, momentálně Krnov.

Nejoblíbenější cvičení na tréninku A-týmu?
Bekček – to hráči u toho pěkně prskají.

Tip na umístění týmu v tabulce po základní části?
Samozřejmě ta nejvyšší příčka.

Sdílet článek